Ptáte se, o kom je řeč?

Vážně to chcete vědět?
Jistěže chcete, jste u mě na stránkách a nejspíš čtete už tuhle větu! =D
Dobře, přestanu s tím, slibuju. =D Fakt! =D
V předchozím článku jsem psala o své nevyzpytatelné a stále něco vymýšlející mysli. A abych to uvedla na správnou míru - opět se ozvala ona, za to já nemůžu.
Už je to nějaký ten pátek, co jsem ukončila povídku Osudová romance na motivy Twilight ságy. A jednou z hlavních postav je Demetri, ve filmu ho hraje Charlie Bewley. =)
A protože mi moje pracující hlava oznámila, že má nápady na druhou řadu - šla jsem se dojímat komentářy k té první a pěkně si u toho pobrečela. =D Já vždycky tvrdila, že mám ty nejlepší čtenáře na světě! =) No, ale aby toho nebylo málo - zjistila jsem, že mi ten blonďatej stopař trochu chybí. =D
A tak narcisticky tvrdím, že zbožňuju svýho vylepšenýho Volturi-poskoka a nikdo mi to nevezme. =D Až jsem nad tou jeho dokonalostí musela zavřít oči - příště mě odnaučte dělat tyhle typy hrdinů, s reálem to nemá nic společnýho. =D
A víte, co je nejhorší? =D
Že ta jeho dokonalost, jak tomu říkám já (protože i on má svoje chyby, je třeba nepřekonatelně žárlivej =D), je v něčem vážně skvělá. Každá potřebujeme toho prince, ne? A on tu svoji princeznu v povídce našel... Povídce? Neměla bych psát pohádce? =D
Možná... =)
A i když svoje psaní v jednom kuse popírám, protože existuje spousta věcí, které bych mohla zlepšit - za postavami si vždycky budu stát. I když je vymyslela jiná hlava - díky, Steph =) -, já jim dala prostor prožít vlastní příběh, dostali povahu takovou, jakou jsem ji vymyslela já. A vždycky to budou moje děti. =) Nikdy bych jim nemohla ublížit a nebo něco změnit. Jsou takoví, protože jsem je tak vychovala. =D
Jde o to, jestli jsou vychovaní dobře... ale to už je jiná kapitola. =D








To je moc hezky napsaný, hlavně ten závěr-že jsou to tvoje děti a žes je tak vychovala.=D=)