
Asi to nebude nic extra, jen takový ten pocit, kdy musíte nutně něco napsat a inspirace v podobě povídky se nedostavuje, protože je devět večer a váš mozek právě vypnul?
Tak přesně takhle se teď cítím.
A navíc hrozně... streotypně. Věřili byste tomu? Už je to tu zas!
A k tomu všemu... budou Vánoce. Zítra je prvního... A já ještě nemám ani jeden dárek, nemám ho ani vymyšlený, vánoční výzdoba v ulicích a obchodech mi nezvedá náladu a já mám tisíc chutí křičet, co všichni blázní.
Sníh, který ledový severák vhání do mého obličeje, mě štípe a já mám nutkání se ihned odstěhovat na Maledivy. Je zataženo, všude chodím za tmy - vlastně za tmy jen žiju. Přes to ponuro jsem ve škole a to se za život rozhodně považovat nedá... co si budeme povídat, že? =)
Mrznu na zastávkách, mrznu v autobuse, mrznu ve třídách při hodinách, mrznu při přemýšlení, mrznu všude. Neberte si to špatně - já mám zimu ráda. Když můžu sedět za oknem v teple domova, s horkým kafem v ruce, a sledovat jak krásně sněží... anebo, když můžu být na horách, kde je třicet čísel prašanu, nohy mám obalené v pěti párech ponožek, narvané do lyžáků a brázdím kopce =) (všimněte si, že mrznutí na vleku nezmiňuji, ačkoliv ho nemám ráda - je to oběť, kterou velmi ráda podstoupím =)).
Když už musím trpět při pohledu na přeplácané pražské obchodní domy - zasloužila bych si seznam toho, komu mám co dát. Ježíšku? Už vím, co si přeju! =D








Cialis 5mg Preise Apotheke Cialis Rush Order Tamoxifene <a href=http://mailordervia.com>viagra</a> Acheter Viagra Bruxelles Propecia Treatment Hair Loss Staxyn Overseas